Co by mělo dítě umět před nástupem do mateřské školy
28.04. 2025
Chystá se vaše dítě na podzim do mateřské školy?
V září začne nový školní rok, který s sebou ponese kromě radostných očekávání obvykle i starosti.
Začátek školního roku klade zvýšené nároky nejen na pedagogy, ale především na děti,
které jdou do MŠ poprvé.
Přemýšlíte, co všechno by měl umět, ptáte se ostatních rodičů, ale stále si nejste úplně jistí?
Anebo vám to připadá ještě daleko, a tak to zatím neřešíte?
Jaké dovednosti jsou ale vlastně pro nástup do mateřské školy důležité a bez kterých se malý školáček neobejde?
A co dělat, když se dítě nenaučí vše včas?
Každou změnu provází náročné období, kdy je nutné přizpůsobit se jeden druhému, což platí jak pro děti, tak pro pedagogy.
Vzájemné poznávání dětí s paní učitelkou může trvat delší čas.
Z psychologického hlediska lze nově přicházející děti, které mají potíže s adaptací, rozdělit do dvou základních skupin:
- Děti, které nedávno dosáhly věku tří let. Třebaže se do MŠ těší, mohou mít výrazné problémy s adaptací na jiné prostředí
a nové požadavky /nutnost přizpůsobit se ostatním dětem, tlak na určitou míru samostatnosti/.
Zároveň se jim, ale i celé rodině mění každodenní řád a předpokládá se, že se mu dokážou podřídit.
Do této skupiny ale spadají i děti starší, které než nastoupily do MŠ, vyrůstaly v rodině.
- Děti, blížící se věku předškoláka zpravidla nemusejí mít výrazný problém při přechodu z rodiny do školy,
jelikož už z vývojového hlediska mají potřebu bohatších podnětů, než které jim rodina může poskytovat.
- U dětí ambiciózních rodičů - může občas nastávat problém v tom smyslu, že ještě před vstupem do MŠ byly děti
zapojeny do různých mimoškolních aktivit a MŠ pro ně může paradoxně znamenat další zátěž v tom smyslu,
že jejich činnost je pak víceméně řízená. Takové děti pak bývají unavené z neustálého tlaku, kterému jsou vystavovány
a v kontaktu s vrstevníky jim dělá problém zařadit se do skupiny, např. při volné hře.
Proto jejich adaptace bývá někdy v oblasti navazování vrstevnických vztahů složitější.
- Děti, citově labilní, závislé na matce, popřípadě děti s nerovnoměrným vývojem,
pro které mohou být nároky kladené v rámci výchovně-vzdělávacího procesu vysoké a někdy až nesrozumitelné.
Jak se s danými problémy vyrovnat?
V obou případech platí u nově příchozích dětí do MŠ vstřícný přístup, pochopení dítěte a empatické cítění jak pedagogů, tak i rodičů.
Adaptační proces by měl, v případě možností rodičů, probíhat pozvolna, aniž by dítě muselo ve školním zařízení strávit hned celý den.
Citově zralé dítě by nemělo mít výraznější problémy s přizpůsobením se na prostředí MŠ. Přechodně však může nastat i jakýsi regres.
Dítě, které se jeví jak zcela samostatné v sebeobsluze, najednou začne vyžadovat pomoc rodiče při příchodu do MŠ i odchodu z ní.
Je dobré v tomto případě vědět, že nemusí jít ani o rozmar dítěte ani o rozmazlenost, ale o nevědomé volání po ujištění,
že rodič má dítě stále rád. Důkazem toho je třeba právě pomoc při oblékání, kdy si rodič vezme dítě na klín.
Stejně se pak mohou i objevit afekty ve formě vzteku při příchodu rodiče- opět to lze interpretovat jako nevědomé "trestání"
rodiče za separaci od něho, která dítě při takové změně znejistí a vyvolává v něm úzkost.
Tyto emoční afekty se projevují buď ve formě pasivního chování /pláč, stažení se do sebe/
anebo ve formě agresivního projevu / vztek, projevovaná zlost/.
Děti nemají pro své projevy rozumová zdůvodnění. Okolí má kolikrát tendenci reagovat na chování dítěte bez porozumění toho,
co dítě prožívá. Rodiče pak mohou mít pocit, že jejich výchova nebyla doposud dobrá a nabudou pocitu nejistoty a někdy i viny,
a proto se snaží rychle sobě i okolí dokázat, jak je dobrý. To se pak obvykle projevuje tak, že nad dítětem stojí,
vybízí je k samostatnosti, zlobí se na ně nebo je naopak objímá a "trpí" s ním.
Rodiče by se tak měli zbavit pocitů strachu a nejistoty z toho co se vlastně děje.
Rodiče by měli být klidnější, což se pak zpětně odrazí na jejich přístupu k dítěti.
Je dobré děti zbytečně nechlácholit, netlačit na ně vysvětlováním, že to, jak se projevuje, není v pořádku.
Pokud by se projevily hlubší adaptační problémy, je třeba pak spolupráce s dalším odborným pracovištěm,
jelikož zkrátka sebelepší a sebeprofesionálnější pedagog v MŠ nemůže být zároveň psychologem či terapeutem.
Dle psychologů může běžný adaptační proces u dítěte trvat až 3 měsíce.
I když vaše dítě něco neumí, ve školce se to určitě naučí, není proto nutné vše násilně dohánět na poslední chvíli:-).
Je velice důležité, aby dítě paní učitelce důvěřovalo. Nikdy své dítě nestrašte paní učitelkou ani školkou samotnou.
Dítě se tam musí
těšit a ne to brát jako trest.
Nástup bude trochu komplikovaný odloučením od maminky. Některé děti to ponesou opravdu těžce – a vy s nimi.
Velice dítěti pomůžete, když nebudete ve stresu vy sama a ani nikdo jiný z rodiny.
Můžete své dítě chlácholit, ale musíte být pevně rozhodnutá odejít a odchod zbytečně neprodlužovat,
naopak byste nikdy neměla odcházet tajně bez rozloučení. Je dobré dítěti vysvětlit,
kdy se vrátíte, a potom se opravdu včas vrátit.
Možná se vám zdá, že září je ještě daleko, ale na druhou stranu je potřeba počítat s tím, že se dítě potřebné
dovednosti nenaučí hned.
Určitě mnohé z nich již naprosto bez problémů zvládá, ale některé si asi bude muset ještě osvojit či upevnit.
A čím dříve začnete vše dolaďovat, tím budete ve větší pohodě a usnadníte tak vašemu dítěti bezproblémový vstup do MŠ.
Buďte ke svým dětem důslední, trpěliví, neřešte své problémy před dítětem. Dítě by se nemělo stát obětí domácích rozporů
či prostředníkem vzájemného boje rodičů.
Děti jsou velice vnímavé a to vše se na jejich projevech chování negativně odráží.
S dětmi si povídejte, čtěte jim, snažte se pochopit jejich dětské cítění a prožívání, a v maximální možné míře omezte vliv
televize a počítače. Nezapomeňte dětem klást jen přiměřené požadavky a stanovit hranice, za které by dítě nemělo zajít.
A pokud se váš potomek nestačí něco naučit, anebo mu to prostě nepůjde tak, jak byste si představovali?
Určitě se tím nijak nestresujte a netlačte na něj. Postupem doby se to určitě naučí, odkouká to ve školce od kamarádů
či to prostě přijde samo. Důležité je, aby se dítě pokud možno do školky těšilo a nemělo jí hned od počátku
spojenou s tím, že je nešika a že když se nenaučí obléknout punčocháče, tak ho tam nebudou chtít.
Přeji Vám hodně štěstí, trpělivosti a kvalitní oboustrannou spolupráci s naší mateřskou školou.
Zdroje:
Upraveno a použito z: https://www.jarodic.cz/cz/co-by-melo-dite-umet-pred-nastupem-do-skolky.php
Poradce ředitelky MŠ, ročník I., číslo 1, září 2011
Zpracovala: Bc. Petra Fiklíková, 2012
